OSLI

Když se řekne "osel", většina si pravděpodobně představí menšího ušatého oslíka ze zoo, na kterém se vozí max.děti. V lepším případě si někteří vybaví "dredatého" osla Poitou z Francie. Přitom existuje tolik plemen oslů, která se liší nejen oblastí původu, ale především velikostí a celkovým exterierem.
............................................................................................................

• Miniaturní středozemní osel
  tak to je oficiální název nejmenšího plemene osla.
  Jednoho krásného dne mě známá řekla: “Hele ty jsi na ta zakrslá zvířata, co bys řekl na miniaturního oslíka?” A do mailu poslala pár odkazů na americké farmy. To neměla dělat, do té doby jsem ani netušil, že taková zvířata existují. Byla to láska na první pohled, hlavně malá hříbata byla kouzelná. Začalo velké brouzdání po chovech hlavně v USA, ale I v Evropě. Oslovil jsem několik amerických farem s požadavkem nákupu jimi inzerovaných hříbat. Bohužel, jsem se nedočkal žádné a to ani zamítavé odpovědi. Tak jsem svůj zájem obrátil na chovy prezentované na internet  v Anglii, Holandsku, Itálii a Francii. Většina těchto chovů má dvě až čtyři klisničky a když jsou zabřezlé, tak už jsou budoucí potomci zadaní a je na ně složená záloha. Jen v Anglii jsou I větší chovná stáda, ale transport je zase komplikovanější ocestu trajektem a nebo tunelem přes kanál. Nakonec jsem uspěl až v Irsku a od Franka O´Sullivana  z Gorey  jsem nakoupil celou chovnou skupinu mladých zvířat. Původně jsem si chtěl oslíky osobně vyzvednout a přivézt z Irska sám. Frank mě ovšem upozornil na mnohá úskalí takového transportu a jeho časovou náročnost komplikovanou čtyřmi trajekty. Měl pro mě vynikající řešení a oslíky poslal kamiónem firmy, která se zabývá výhradně přepravou koní z Irska do celé Evropy. Konfort jaký zvířata mají po celou cestu dlouhé přepravy, bych já jim nedokázal  zajistit. Prostě specializovaní profesionálové, kteří mě při předávání zvířat dokonce nabídli videozáznam z celého průběhu přepravy. To nebylo potřeba, když jsem viděl v jaké pohodě a čistotě přijeli.   A tak se nám podařilo po roce úsilí a pokusů, získat první miniaturní oslíky s registračními certifikáty a rodokmenem. Matky našich oslíků pocházejí z kanadské Alberty a otcové z amerického Ohia.
  
  Trochu z historie plemene
  Toto plemeno nejmenších oslíků, původně pochází  z  ostrovů Sardinie a Sicílie. Na těchto ostrovech se již téměř nechovají, ale díky hromadnému exportu do USA ve třicátých letech, se toto jedinečné plemeno zachovalo. Přestože jsou tito oslíci drobné postavy, přesto se používali pro přepravu nákladů, vody od studní a k pohonu mlýnských kamenů. S přibývajíci industrializací venkova těchto ostrovů ztratili oslíci na svém významu a přestali se chovat. Někteří farmáři je dokonce vypustili do hor, kde dodnes žijí divoce. V roce 2011 jsem navštívil Sardínii, abych se pokusil tyto divoké předky našich oslíků spatřit. Bohužel jsem nesehnal dostatek informací o jejich místě výskytu a tak jsem vzal za vděk návštěvu blízského ostrůvku Asinara, kde původně žila populace endemických bílích miniaturních oslíků. V nedávné době byla na tento ostrov dovezena i populace  těch barevných ze Sardínie, takže tam dochází k páření mezi oběma barenými variantami. Za jeden den na ostrově Asinara jsem spatřil téměř čtyři desítky různě zbarvených miniaturních oslíků včetně hříbat.
  V roce 1929 jistý americký burzovní makléř na Wall Street jménem Robert Green dovezl šest klisen a jednoho hřebce na svůj ranč v New Jersey. Ten je také autorem citátu, který vystihuje charakter miniaturního oslíka: „Miniaturní osli mají laskavost Newfoundlanda, rezignaci krávy, vytrvalost muly, odvahu tygra a intelekt jen o trochu nižší než muž“.  Další dovozy se uskutečnily panem Buschem z Missouri. V roce 1958 byla založena asociace chovatelů v Nebrasce, která přešla do současné asociace AMDS Texasu. Chov těchto oslíků, se velmi rychle rozšířil po celých státech a i v Kanadě. Z těchto farem se zase importují zpět do Evropy a to hlavně do Anglie, Francie, Irska, Belgie, Holandska a dalších zemí. V roce 1980 pan Fisher ze Sussexu dovezl zpět do Evropy dvě samostatná stáda miniaturních oslíků. V současnosti se ve Velké Británii chová více jak 800 miniaturních oslů.
  Miniaturním oslíkům se v anglofonních zemích říká „Miniaturní středozemní osel“, někdy se mu také  nesprávně  říká  „Miniaturní americký osel“. To většinou v německy hovořících zemích, aby se odlišil od zakrslého osla (zwergesel), který je ovšem větší než miniaturní osel.
  Evropští chovatelé miniaturních oslů působí v Irsku, Anglii, Skotsku, Walesu, Francie, Belgie, Holandsku, Německu, Itálii, Španělsku, Norsku, Švédsku, Švýcarsku a teď i v Česku.
  Registrace miniaturních oslíků je možná (spíše nutná) jak v americkém registru ADMS v Texasu, popř. v evropské plemenné knize MMDA. Oba registry mají některá rozdílná kritéria pro velikost zvířat, která mohou být zaregistrována.
  Pro miniaturního osla platí, že do registrovaného chovu nemůže být zařazen osel s vyšší kohoutkovou mírou než 36“ (91,44 cm), ovšem ideální výška ve 4 letech je 30“-34“ (76,2 – 86,36 cm).
  V USA není stanovena minimální kohoutková výška, v MMDA je stanovena 29“ (73,66 cm) pro hřebce a 30“ (76,20 cm) pro klisny. Pro zaregistrování se klade velký důraz na kontrolu rodokmenu tři generace zpět kvůli možné příbuzenské plemenitbě.
  
  O chovu
  Do chovu by měla být klisna zařazena ve věku minimálně 3 let, lépe 3,5 roku. V tomto věku je již dostatečně vyspělá a březost jí nijak neohrozí ve vývoji. Hřebec se do chovu zařazuje ve věku 2 let. Březost trvá 11 až 14 měsíců, nejčastěji porod přichází po 12. měsíci. Dvojčata se rodí jen velmi vzácně.Mladá zvířata obou pohlaví mohou být společně maximálně do věku 1 roku u hřebečka, pak už je nebezpečí nechtěného nakrytí.
  V době vysokého stupně březosti je lépe hřebce od klisny oddělit, aby ji neobtěžoval a popřípadě neohrozil porod nebo čerstvě narozené hříbě. Není ovšem dobré, aby byl dlouhodobě sám, může to vést až k agresivnímu chování. Z tohoto důvodu se doporučuje chovat více klisen, tak aby se u něj mohly střídat a hřebec nezůstával sám.
  Ustájení pro oslíky je ideální v přístřešku s jednou otevřenou stranou a podestýlka z pilin, hoblin popř. slámy. Přístřešek by měl minimalizovat průvan, který oslíci nemají rádi, stejně jako déšť. Jelikož je osel v podstatě polopouštní zvíře, tak jeho srst není vodoodpudivá a lehce se promočí na kůži, pak hrozí oslíkům nachlazení popř. zápal plic. Jinak suchý chlad snášejí velmi dobře.
  Pro chov dvou miniaturních oslíků se doporučuje pastvina o minimální rozloze 4 000m2. Je dobré mít větší pastvinu a zvířata na jednotlivých částech střídat. Osel má raději tvrdší a méně výživné traviny. Příkrm dáváme jen kojícím klisnám a nebo pracujícím oslíkům, jinak jim hrozí obezita. Obilí raději nahradíme vhodnými granulemi a nebo krmnými doplňky speciálně určenými pro koňovité např.  Cavalor Strucomix Original.
  
  Veterinární péče
  Základní očkování oslů je stejné jako u koní. Mladá zvířata se doporučuje vakcinovat proti tetanu. První vakcinace se po měsíci opakuje a poté každé 2-3 roky. Také je důležité odčervování a to vždy na základě koprologického rozboru trusu. Březí klisny se odčervují do 10. měsíce březosti. K odčervení se používají stejné přípravky, jako pro koně.
  Dále je důležité ošetřování kopyt, která se u mladých zvířat provádí častěji než u starých. Osel má kopyto menší, kolmější, tvrdší a pružnější než kůň, proto je nutné na tuto skutečnost upozornit kováře, pokud nemá zkušenost s oslíky. Četnost úprav kopyt je dost individuální, ale minimálně jednou za 8 týdnů je potřeba kopyta zkontrolovat a popř. upravit. Podle terénu na kterém se zvířata pohybují je nutné i čištění kopyt, předcházíme tak problémům s hnilobou apod. Také je dobré alespoň jednou ročně zkontrolovat chrup odborníkem.
  První odchovy v Česku.
  V březnu roku 2013 se u nás narodila první hříbata. Každá z klisem porodila hřebečka. Bohužel jsem přesně nevěděl kdy k porodu dojde a tak se stalo, že klisna Heather porodila nad ránem nejmrazivější noci letošního roku dne 16.března. Já jsem našel hříbě stát venku před stájí celé pokryté zmrzlou plodovou vodou. Naštěstí jsem ho našel včas a rychlým zahřátím a vysušením jsem mu zachránil život. Jen špičky uší mu omrzly a následně odpadli. Druhý porod jsem už ohlídal a klisna Isabella porodila večer dne 29.března a celý porod byl pod mojí kontrolou. Tento porod trval zhruba 10 minut, ale mě to přišlo jako celá věčnost. Obě moje klisny porodily bez jakékoliv pomoci, což je u prvniček velké štěstí. Obě hříbata měla téměř shodnou hmotnost, 10,4 a 10,8kg.
  Na přelomu dubna a května roku 2014 se u nás narodili další dva hřebečci, kteří jsou již v nových domovech. Oba porady opět proběhli bez problémů a bez jakékoliv pomoci. Další hříbata očekáváme na přelomu srpna a září. Oslice jsou březí téměř třináct měsíců.
  
  Rady zájemcům o chov miniaturních oslíků.
  Pokud se rozhodnete chovat tato zvířata a máte pro jejich chov dobré podmínky, tak si vybírejte zvířata z chovů, kde se dbá na plemenitbu a vedou se záznamy o původech zvířat. Je to podstatné, pokud uvažujete o odchovech. Taková zvířata s průkazem původu jsou sice dražší, ale zase na potomstvu se vám to vrátí dvakrát. Jednak následnou prodejní cenou a také radostí ze zdravých dobře vypadajících hříbat, která také budou ve standardních velikostech. Bohužel se o to v některých chovech nedbá a pak si tu můžete pořídit zvíře, které může mít "nabouranou genetiku" a s jeho dalším využitím v chovu se to povleče dál. Dobře zvažte co je pro vás prioritní. Předesílám, že opravdu kvalitních chovů je v Evropě málo a není jednoduché, u nich zvířata nakoupit. Na druhou stranu je v Česku několik obchodníků (překupníků), kteří vám nabídnou zaručeně "čistokrevná " zvířata např. z Holandska a nebo Belgie, bez jakéhokoliv dokladu o původu. Takto se v zahraničí prodávají zvířata, která z nějakého důvodu neodpovídají standardu a tudíž nemohou být registrována v anglickém registru miniaturních oslů a tudíž nemají  žádnou chovnou hodnotu. Také se stává, že zakrslý oslíci se nabízejí jako miniaturní, na to obzvláště pozor. Tady je cena několikanásobně jiná. Tak až uvidíte v inzerátu, že někdo v Česku nabízí miniaturního oslíka, tak si nechte předložit jeho rodokmen a registraci.
  Měl jsem trochu obavy jak zvládnou první českou zimu, ale chtějí být raději po břicha ve sněhu, než v suché stáji na podestýlce. Oslici se ukázali jako pěkní řvouni. Když se ráno okolo šesté hodiny rozsvítí světlo v domě, tak už stojí u branky a řevem (jinak se to nedá popsat) se dožadují mé přítomnosti a hlavně krmení. Krmím je dvakrát denně a v zimě jim nosím 2 až 3x denně vlažnou vodu na pití. Ráno dostávají vodu a seno a na večer dostávají navíc granule pro koně ovšem bez ovsa. Je to speciální směs pro poníky a oslíky bez nadbytečné energie, aby nám neztloustli.
  A na konec odpověď na nejčastější otázku: Proč chováte zrovna tyhle malé oslíky? Na co je používáte na ježdění či do tahu. Tak u nás se všechna zvířata chovají hlavně pro radost a pro potěšení z mláďat. Zrovna tihle oslíci jsou vděční mazlíci, kteří vám nechtějí ani dovolit odejít z jejich výběhu. V USA se s nimi pořádají různé skokové a dovedostní soutěže a take tahají dvoukolové vozíky s vozkou na způsob klusácké sulky. Také to jsou velmi vhodná zvířata na animalterapii. U nás oslíci zatím nepracují, jen dělají velkou radost všem návštěvníkům farmy.                                                                                             (autor textu: Jiří Švanda, Lamafarma)